Jedna noc na školení v Německu
Bylo to v rámci práce. Poslali mě na školení do Kolína nad Rýnem. Tři dny v konferenční místnosti bez oken, osm hodin denně poslouchat, jak optimalizovat logistické procesy. Kolegové z jiných poboček byli fajn, ale večer se každý zaběhl do svého hotelového pokoje a já zůstal sám. Žádný internet v hotelu nestál za nic, takže jsem seděl v posteli, brouzdal mobilním datama a zoufale hledal, čím zabít čas.
Druhý večer jsem napsal kamarádovi Martinovi. „Konec světa, nemám co dělat.“ On mi obratem poslal odkaz. „Koukni na tohle, je to zábava.“ vedlo to na ethereum casino online . Psal mi, že to zkoušel, když byl na nemocenské, a že ho to baví. Není to žádný tlačení peněz, jen takové rozptýlení.
Říkal jsem si, proč ne. Dobil jsem třicet eur. V tu chvíli pro mě bylo třicet eur jako jedno pivo v té drahé Kolínské restauraci, takže žádné drama.
Rozhodl jsem se, že nebudu jen bezduše klikat. Vytáhl jsem si papír a tužku z nočního stolku a začal si zapisovat. Co padá v ruletě, jaké barvy, jaké řady. Chtěl jsem přijít na to, jestli tam není nějaká slabina. Naivní, já vím. Ale bavilo mě to.
Prvních patnáct kol – samé černé. Šestkrát po sobě černá. Vsadil jsem pět eur na červenou. Padla černá. Zase na červenou. Zase černá. Byl jsem v mínusu patnáct. Pak se to zlomilo. Červená, červená, červená. Třikrát po sobě. Vyhrál jsem zpátky všechno a byl na třiceti pěti.
A pak jsem si všiml něčeho zajímavého. V mých záznamech se objevoval vzorec – po sérii tří stejných barev často následovala změna. Nevím, jestli to byla náhoda, nebo nějaká softwarová vlastnost. Ale vsadil jsem na to. Deset eur na opačnou barvu, než byla série. Třikrát za sebou mi to vyšlo. Během deseti minut jsem měl na účtě osmdesát eur.
Byl jsem nadšený. Ne kvůli penězům, ale kvůli tomu, že můj „systém“ fungoval. Samozřejmě že nefungoval, byla to jen statistická výjimka, ale v tu chvíli mi to přišlo jako geniální objev.
Pokračoval jsem. Začal jsem přidávat další proměnné. Sázel jsem na tucty. Sledoval, jak často padá první tucet. V mém záznamu to bylo jednou za pět kol. Vsadil jsem na to. A ono to vyšlo.
Cítil jsem se jako profesor, který právě objevil lék na rakovinu. Byl to samozřejmě úplný nesmysl, ale ta iluze kontroly byla neskutečně uspokojující.
Hodinu a půl po začátku jsem měl na účtě sto dvacet eur. Věděl jsem, že tohle nemůže trvat věčně. Ale taky jsem nechtěl končit. Byl to boj mezi rozumem a emocemi. A pak jsem si vzpomněl na jednu věc, co mi říkal děda – „Chytrý člověk ví, kdy má přestat, i když se mu daří.“
Přestal jsem. Vybral jsem sto eur. Dvacet jsem nechal na účtě. Zavřel jsem notebook, uhasila světlo a usnul s úsměvem na tváři.
Ráno jsem měl poslední den školení. Byl jsem v pohodě, vtipkoval s kolegy, na rozdíl od předchozích dnů, kdy jsem byl potichu. Nikdo nevěděl proč. Jen já a ten záznamník s čísly, který jsem si schoval do kapsy.
Z těch vyhraných peněz jsem v Kolíně koupil suvenýry – kravatu pro tátu, parfém pro mámu, čokoládu pro kolegy do kanclu. Nikomu jsem neřekl, za co jsem to koupil. Jen jsem se usmíval.
Dneska už na ethereum casino online občas zajdu. Třeba jednou za měsíc, když mám náladu. Nikdy ne s větší částkou, než je pár desítek. Vždycky si dělám záznamy, i když vím, že je to k ničemu. Baví mě to. Je to jako řešení hlavolamu, u kterého víte, že nemá řešení. A přesto do toho jdete.
Ale hlavně – ta noc v Kolíně mi připomněla, že i v nudě a stereotypu se dá najít zábava. Stačí otevřít oči – a občas kliknout na správný odkaz. Když to pak vyjde, je to jako třešnička na dortu. A když ne... tak aspoň víte, že jste to zkusili. Já to zkusil a vyhrál jsem si vzpomínku, která mi zůstane navždy. To se nedá porovnat s žádnou částkou na účtě.
